KOLOTOČ VESMÍRNÝ

Točíš se, točíš, vesmírný kolotoči,
díváš se na mne, protáčíš oči,
nahoru - dolů, doprava - do středu,
topíš se v kružnicích, necítíš potřebu být opatrný…

Mávám ti, mávám, přestože nestavíš,
chtěla bych naskočit, sesuň se pro mne níž,
pak zase do bodu, v pomyslném obzoru,
natáhnout prsty, dotknout se přívodu
tvojí něhy…

Nikdy už mě nevezmeš, nevezmeš k sobě,
zůstávám v nicotě, pouze kvůli tobě.
Nechceš brát odpovědnost za svoje hříchy,
ani se nedivím, je to věc tvé pýchy,
která je věčná…

Přestávám věřit, přestávám přemýšlet
nad mojí záchranou. Co takhle uletět?
Pryč od tvých sítí, dál od tvých nástrah,
nejsem teď nic, než jen mrtvý prach,
jenže to bolí…

Vážně to moc bolí.